sobota 16. října 2021

O krok dál


Předpojatá fascinace distančně chladnými mraky ve mě probouzí myšlenky na konec a další fáze zrození.                  Kolotoč na kamenné cestě evokuje scénu z hutných, avšak béčkových hororových žánrů, ve kterém se dokolečka točí nasprejovaní koně s vytřeštěným výrazem. A na nich hopsající děti s horším jekotem, než co by ty nebohý plastový zvířata mohly vydat. 

Vypláznutý jazyk a ruměnec na tvářích gotických madon. Zdá se, že se stydí za naší společnost. To je mi sympatický. Jako kdyby se víra stala částečným vyděděncem, protože doufat v zázraky trvá zatraceně dlouho. Guru odvedle v nás vykřesává křemenáčem zbytek naděje a vtip je v tom, že jediný, kdo nám v tomhle bludišti pomůže, jsme my.                    Kdo onu sílu má a nepoužívá ji, tak přichází o šance. Ten kdo ji nemá a měl by ji mít, dělá něco špatně. 



insomnie ze špatnýho kafe a přehršele myšlenek

čaje, který tuhle nevyváženost usměrňujou

a sílící pravda, která je svými rozměry složitá přijmout

ale dělám to, beru si věci co přichází

bez řečí a zbytečnýho slova


tuhle volal anděl, že mě povyšuje

bylo to znát ze zpěvu a tónu, kterej použil

a když vím, že jsem už několikrát žil,

o to víc se těším na další krok vpřed





/14.10.21/

1 komentář: