neděle 2. května 2021

Sídlištní zpověď



Hodiny zahlcené náporem letního slunce 

tak nějak zapomínají na vlastní úkol, 

který by za normálních okolností 

vyplnily bez povšimnutí. 



Neradi si připouštíme fakt, 

že zápasíme s časem 

a on s námi

a tak je jediným 

a nejjednodušším řešením 

ho propít, 

nebo si zapálit jednu z cigaret, 

která nám padne pod ruku. 



Hovoříš v poetickém duchu 

a já ti rozumím ještě víc

než kdyby se jednalo 

o klasický nezávazný rozhovor



Obepíná mě transparentně pružná stěna, 

která káže o nekonečném 

a možném soužití dvou duší, 

jejichž osud zahrnoval důležitý mezník v tom, 

že potkají někoho, 

o koho nikdy nebudou chtít přijít -

- bez ohledu na to, 

jak silný vztah

 k sobě budou navzájem mít. 



Večerní nebe se kaboní pro přeživší, 

sledující prozatímní nebeskou podívanou 

mizící s příchodem deště. 



Vzduch se rázem pročistil 

jako plíce kuřáka 

po náročném zákroku 

a najednou se obyčejně 

a nudně zobrazuje realita taková

jaká je 

a nezájem o ni 

se giganticky zvětšuje. 



Následuje den za dnem 

a větve javoru

 před postkomunistickým činžákem 

bojují o místo

přitom bych měl být vlastně rád -

-  jsou v pozici svobody 

a naturálního zástupce, 

který ve své podstatě 

okrašluje celé tohle bezduché tržiště, 

jejímž obyvatelstvem 

je z 90% 

populace 

starší 

sedmdesáti 

let.

 


Když sem tam přijdeš na návštěvu, 

obzor jinak permanentně šedavých ploch 

zapadává mezi panely toho, 

co se snaží působit působivě. 

To ty je děláš ojedinělé 

a šílený fakt toho celého je, 

že oni sami 

si to vůbec neuvědomují. 





/2.5.21/






1 komentář: