pondělí 17. května 2021

Zatímco se bozi smějí...


Pod náporem vlastního myšlení, které mě chtě nechtě jednou možná dovede k záhubě, sílí má vize týkající se budoucnosti. Náš stát tvářící se coby "opěrný systém" současného nepokoje, je ve skutečnosti rozviklanou troskou. A panáčkům, hrajícím si nahoře na bohy se klepou kolena. I přesto dokáží chytře manipulovat, bez ohledu na gigantickou občanskou nedůvěru. 


Léto je pomalu za dveřmi a opět se začíná rozvolňovat. Už můžeme cokoli - nebo se nám to ze začátku alespoň zdálo. Za každým rozvolněním však stojí transparent s nápisem ALE - a to ho tak utiskuje, že se       z něj stává jakýsi "pohodlnější zákaz". Nevidím sebemenší důvod trávit čas v podnicích, kam se dostanu jedině s negativním testem a při každém popíjení vína či kávy pozorovat zpoza ulice, jestli se náhodou někde neobjeví policie. Tisíckrát radši si udělám piknik s přáteli v parku, než abych splňovala normu vzorného hosta s papírkem po boku pro případné prokázání se. 


Lidský rozum uchováváme v osobním mrazáku "na později", zatímco to kolem vře a bouří. Mrazí mě ze současného dění  a snažím se, i když možná naivně, mít pořád od toho všeho určitý distanc.                      Přejít v myšlenkách k sobě a naladit se na jinou úroveň vědomí, kde přijímám věci tak, jak jsou a nechávám je bez zastavování plynout. Vážím si svého zdraví a nerozumím tomu, proč bych se měl/a nechat očkovat něčím, co bylo promiskuitně upatláno mezi stěnami laboratoří v pofidérním časovém rozmezí. 



Při častých procházkách se občas pousměju a když podívám na nebe, tak si říkám, že jestli vážně tam nahoře existují bozi jako v antickém řecku, musí se nám nehorázně smát. 





/17.5.21/

středa 12. května 2021

Antipól

Sedí naproti sobě jako dva myšlenkoví zápasníci 

a navzájem si nevědomky závidí to, 

co individuálně postrádají



Duševně čistej kruh zahrnují vínem

 a pohostinnou náladou zvyšují naladění na lepší zítřky.  

Kéž bychom je mohli vidět bez natáčení 

a uzurpování mediálním humbukem! 



Jsou ztělesněním krásy i přesto, 

že v nich je procentuálně zakódovaný prapůvod zla. 

Sexuálně podmanivá kombinace - kombinace, kterou dav potřebuje uzřít, 

nasytit se jí 

a uspokojit tu část, 

která souzní s osobností někoho, 

kdo je na vrcholu. 



Kandované ovoce 

a zapletené řasy 

do bezdůvodných slz

 polární záře z chlastu

parapet ozdobený výměškem cigaret

 svévolná činnost z popudu 

hromada nasvícených 

a přesto utajovaných přání, 

skrz která vedeme protikladné rozhovory 

a za rohem si děláme dobře. 



On: ,,Cítím se víc sebou, než kdykoli předtím".

Ona: ,,Cítím, že vím, nebo alespoň mám to tušení".

To vzrušení, že jsme tentýž 

my 

prostě jeden!

Nač si mazat hubu medem,

když já jsem já

a ty jsi ty

pusťme vzduchem konfety!



Radostí se rozšiřuje bránice,

kde vidíte ty "pomyslné hranice"? 





/12.5.21/

neděle 2. května 2021

Sídlištní zpověď



Hodiny zahlcené náporem letního slunce 

tak nějak zapomínají na vlastní úkol, 

který by za normálních okolností 

vyplnily bez povšimnutí. 



Neradi si připouštíme fakt, 

že zápasíme s časem 

a on s námi

a tak je jediným 

a nejjednodušším řešením 

ho propít, 

nebo si zapálit jednu z cigaret, 

která nám padne pod ruku. 



Hovoříš v poetickém duchu 

a já ti rozumím ještě víc

než kdyby se jednalo 

o klasický nezávazný rozhovor



Obepíná mě transparentně pružná stěna, 

která káže o nekonečném 

a možném soužití dvou duší, 

jejichž osud zahrnoval důležitý mezník v tom, 

že potkají někoho, 

o koho nikdy nebudou chtít přijít -

- bez ohledu na to, 

jak silný vztah

 k sobě budou navzájem mít. 



Večerní nebe se kaboní pro přeživší, 

sledující prozatímní nebeskou podívanou 

mizící s příchodem deště. 



Vzduch se rázem pročistil 

jako plíce kuřáka 

po náročném zákroku 

a najednou se obyčejně 

a nudně zobrazuje realita taková

jaká je 

a nezájem o ni 

se giganticky zvětšuje. 



Následuje den za dnem 

a větve javoru

 před postkomunistickým činžákem 

bojují o místo

přitom bych měl být vlastně rád -

-  jsou v pozici svobody 

a naturálního zástupce, 

který ve své podstatě 

okrašluje celé tohle bezduché tržiště, 

jejímž obyvatelstvem 

je z 90% 

populace 

starší 

sedmdesáti 

let.

 


Když sem tam přijdeš na návštěvu, 

obzor jinak permanentně šedavých ploch 

zapadává mezi panely toho, 

co se snaží působit působivě. 

To ty je děláš ojedinělé 

a šílený fakt toho celého je, 

že oni sami 

si to vůbec neuvědomují. 





/2.5.21/