sobota 24. dubna 2021

Ďábelská ovace

 


Zamiluj se do mého obrazu, jako bych to byla já 

a očekávej rozhřešení v příštích několika minutách. 

Čeká se v předsíni a prozatímní obecenstvo skáče šipku 

do poloprázdného bazénu i za předpokladu, že si ublíží.

 Rez kovu se renovuje s čerstvějšími bolestmi zúčastněných 

a svět se točí zase dokola, 

kdo bude mít dneska slitování? 



Kolem létá hejno much, 

píšu všechno já

nebo snad sám bůh

Pomoz mi v imaginárně naivním přání 

a já se ti odvděčím jak jen nejlíp umím. 



Chlast osvobozuje, koketuje se zdejšími situacemi 

a reagujeme tak, jak chceme. 

My totiž....

...my totiž korigujeme vlastní příběh bez jakékoli námahy 

a zároveň si uvědomujeme svoji ubohost,

 lidskou křehkost, nemožnost ve střízlivém uvažování, 

které zastiňuje ďábel, 

co trpí noční polucí. 



Saješ ho do posledního dechu, 

aby jsi vzkřísil jeho šanci vystoupit jinak, 

než jako rudě zbarvené monstrum, 

co chce zub za zub 

a špinavé obchůdky v úzkých městských uličkách.



Piješ za něj a on tě podporuje v tom,

aby tvá cesta byla zábavnější,

než pořady v televizi. 



Nevím, zda poděkovat, ale asi se to sluší. 

Nejspíš mě k tomu donutilo jakési  "dobré vychování",

 které je bráno jako vrozená samozřejmost. 






/24.4.21/


1 komentář: