středa 31. března 2021

Vrať kostem tkáně


 Zastřená myšlenková mračna konkurují jinak celkem pohledné středě.

Jsem majitel duševního koktejlu mezi podzemními kořeny

a všude tam

 kde se ještě budeš cítit doma

zůstává tvoje místo. 



Poskytuji jakousi náklonost těm, 

kteří mají zájem

setrvej v bodě noci, 

kdy svit měsíce dosahuje vrcholu

fáze moření, svébytné kolaudace, rozmazání stínů

kolem těla, očí, hráze vymezující rozkrok

tok veřejných sítnic, bezpráví, nemoci,

jsi dnes večer tím, 

kým jsi byl včera?



Prostorem náhle zazněla střela

vůči normám a všem těmhle...

zemským záležitostem, 

co tě táhnou do dolů masiv 

přetváří tě

a je na tobě

jestli se budeš bránit.



Cyklus zavádění neoprenů 

na obnažené části těl

úzce souvisí s tvojí potřebou

objímat neobjímatelné. 



Hovory na zardělém dně polovína,

vypusť z hlavy posledního splína

a dej mi vědět, 

jak ti má snaha udělala dobře.



Čtu z prostříleného koránu,

zatímco popel dopadá na tvoji hlavu

jako roj včelstva

čerstvě zardousen

situací dneška a zítřka.



Poprašek  jeřábů vypouští písmena

zesilující mizivou naději na dobro

v momentě, kdy se očima dotýkáš nebe. 



Čáry přes čáry,

mamky vezou kočáry

ulice křičí do mezního bodu,

kdy docházíš ke vlastnímu zrodu. 



A tak každý ráno

saháš po kávě a trošce vzpružení,

co v předsíni škrtí nevlastní vinu,

zatímco současnost hraje vybranému vínu. 





/31.3.21/




neděle 28. března 2021

Proměny


 Ztrácíme zábrany, když se nalijeme.

I ze zbídačeného bezdomovce uděláte baletku. 

Svět jde pozpátku a nám rostou krabí prsty.

Písek vyschl natolik, že už v něm nemůžem ani masturbovat, 

pojďme dál, dál tam, kde rostou kapradiny 

a voda zvlhčuje každej vrchol kopce, přičemž brání zemi v růstu. 

 


Máš chapadla a kostnatej ocas, dívám se skrz předraženou vitrínu na náměstí, 
kde chodí elegantně starý dámy a starší muži se o to víceméně snaží. 
Jen ti, co mají vrásky na tvářích a kolem očí, konkurují všem těm přestárlým ženám, 
nosící pestrobarevné barety, aby zapůsobily na současnou generaci. 
,,Takhle se to nosívalo dětičky, víte?!" 
Každýmu je to už jedno. 
I když bychom se měli možná poučit z toho, 
čeho si dřív lidi doopravdy vážili. 


Doba tak neskutečně běží. 
Však ji jen zkus chytit za nohy a uvidíš, jak tě štěrk v mžiku sežehne kůži. 
Je jako tvá neukojená bejvalka nebo bejvalej, 
co se ti snaží pomstít za to, že nestačili tvýmu tempu. 
Běžíš bos, nakonec ve spodním prádle a pak už nahatej, 
aby si neztratil vlastní hrdost.


Kravata na věšáku obcuje s košilí do práce, někdy je lepší nebýt - 
- jen tak setrvat v neutrální roli samomluvy, tančit v rohu obýváku
 a bavit se tím, kolik person si dnes přivedl na světlo světa. 
Je nás tolik kristepane, dotýkáš se pořád toho samýho masovýho bodu
 a ten se zapaluje škrtnutím sirky. 
Jakmile se rozhoří, jsi mimo tuhle realitu a dostáváš se skrze rám 
k prapůvodu logiky tahů štětců Fragonarda a jeho Houpačky. 



Pár vteřin...
Jedna, dva, tři.
Snažíš se setrvat.
A pak..joo, tyvoleee
Lepší už to bejt nemůže.
Ty nemůžeš bejt lepší.
Dotkneš se nejvyššího a pak padáš dolů.  



Spouštěč božstva v nás aktivujeme pouhým ručním řemeslem. 
Jediná kreativní věc, kterou jsme všichni schopni ovládat 
napříč zeměkoulí a jakoukoli rasou.
Opravdovej jsi jedině tehdy, 
když zapomeneš, kdo doopravdy jsi. 






/16.2.21/