úterý 5. ledna 2021

Nechť jsou všechny bytosti štastné


 ,,Nechť jsou všechny bytosti šťastné", 

zní mi v hlavě jakési až magické zaříkávadlo, 

přicházející v momentě špatných časů. 

Mléčná dráha cize bílých nebes se nezdravě drží nad mojí hlavou

a já ničím vlastní buňky mozku kvantem alkoholu.

 


Z rohu se ozývá bytostný nepoměr radosti a vyčerpané skepse,

ortodoxní normy křičící do prázdna,

jako vlastní svědomí něčeho, 

co ale nelze ovlivnit. 



Peřeje objímající tělo chrání přidušenou schránku jeho nositele,

psí náhubek a sexuálně tematizovaná pouta zase vedou ke druhu svobody,

ke druhu ctnosti dle vlastního pohledu na svět,

ke kultuře, 

k sobě, 

k druhým, 

k protějšku, 

k lásce.  



Hovory s vlastní osobou se pojí se dvojím duchem,

nejsem jeden a přece je nás víc,

jak těžké je pro nás s tímhle vyjít vstříc,

sobě, zrcadlu a pohledu do vlastních očí,

kde se pravda od zrození točí. 



Nemocniční a přitom postmoderní ploché zářivky, 

kladou důraz na to, 

kdo můžeme být.



Mít těchto pocitů

 a podnětů k tomu cítit se 

"vícekrát" víc, než bychom měli, 

může mít tolik významů,

že není ani z poloviny 

v našich silách

a v jednom životě

možné dobrat se toho,

kde je úplná pravda.





/3.1.2021/





..