sobota 24. října 2020

Panta rhei, ale tak nějak divně


Vážnost dané situace bují jako rakovina a rentgenově snímá strach každého, který se zdá nadměrný. Jsme stahováni a apelováni vládou na dodržování těch nejnutnějších opatření, nehledě na to, že ji některé její "články" sami nedodržují. Hromadný divadelní potlesk skrývá potlačovanou agresivitu a lidé s ukrytými pěstmi zvažují, zda se začít nějakým způsobem bránit. A co teprve ta blažená nevědomost dětí, kterým na jedné straně závidím to prozatímní volnomyšlenkářství a na té druhé je lituji kvůli tomu, co celá tahle covidová taškařina způsobí do budoucna a jaké následky za to oni ponesou. 


Po velice dlouhé době zažíváme pocit nesvobody, která je nám odpírána a to zejména nošením roušek. Pořád jsem ale toho názoru, že tímto opatřením chráníme ty, kteří kvůli nemoci bojují o život, bez ohledu na věk, či vážnost jejich stavu. Je to základní minimum a pokud to bude i nadále potřeba (což předpokládám vzhledem k vývoji epidemie), nevidím důvod, proč proti kusu látky jakkoli zbrojit. Demonstrace je jen dalším krokem k tomu, jak se vyhnout jakékoli zodpovědnosti, která se od nás žádá. 


Nalijme si čistého vína - KAŽDÉHO, vzhledem k době trvání této neviditelné války, už všechno otravuje, pocit izolace se násobí a naše psychické zdraví na tom nejspíš není úplně nejlíp. Pořád si ale myslím, že se po nás nechce nic tak nadlidského, co by nebylo v našich silách dodržet. Otázek je mnoho a jedna z propagovaných je jistě ta okolo opravdovosti celého viru. Můj názor? Upřímně netuším zda čísla, která nám jsou dennodenně servírována z televizních obrazovek, jsou opravdu reálná a jestli celkový počet nakažených není mnohem větší. Každopádně co považuji za tu největší komedii, je postoj vlády k celé problematice. 


Výroku ,,Budeme o tom diskutovat", se opravdu, ale opravdu věřit nedá. Ne po tom, co vše se od března odehrálo. Už jenom fakt, že se v takto kritické době neustále debatuje nad něčím, co rapidně narůstá, je směšné. Tažení masírovaných ovcí pokračuje. Najednou si však nejsem jistá, zda patřím mezi oběť, nebo nestranného jedince, který celý rozklad společnosti pozoruje zpovzdálí a radši už se jenom směje. 



/23.10.20/