pátek 25. září 2020

(Ne)vědomí


 Ksakru pro pána Krista!

Má mysl se nehne z místa.

Uvažuje a má dojem že ví,

když světlo zrovna potemní.


Kde se bere jasná vize,

kudy vede k pravdě příze,

kdo je vzdálen a kdo hned může,

zkusit teplo naší kůže. 


Mlží se sklo skrze oči,

kdo ti do náruče skočí?

Kéž by člověk mohl sedět,

podívat se a hned vědět.




/25.9.20/




sobota 12. září 2020

Safírové útočiště


,,Přece ve Vašem světě není nic důležitějšího než VY. Jenom VY! 

Stejně jako v mém světě jsem nejdůležitější osobou JÁ".


Ze střešních oken pronikal místností náznak safíru, tančící v opojení mistrovských děl a cigaretového kouře. Zapouzdření čerstvě přelakovaných nehtů do smogem prosáklého křesla proběhlo spontánně.

 Oči k očím, dutinka na kraj úst. 

Spustila se komunikační dovednost, 

jindy protkaná chuchvalcem vlasů, 

nyní čirá, bez hranic. 


Komorní místnost se měnila v domovní doupě a jak jsme si tak vyměňovali názory a mapovali si vzájemně světy, tok energie přispíval svým nakopnutím. Stříbřité rádio opodál vyhrávalo "Hurricane" od Boba Dylana v přijatelné hlasitosti, jako kdyby znalo můj hudební vkus. 

Přinejmenším to bylo sympatické. 


,,Víte, já nežiju ve vesmíru, nebo jak se tomu říká. 

Já žiju v kosmu. 

Kosmos - to je to, co je kolem", 

rozhodil přirozeně rukama, 

jako kdyby byla místnost plná zvídavých reportérů, 

kteří čekají na každé jeho slovo. 


Éterem vševědoucího napojení procházelo plné prázdno a jen pravda. Nebylo ji nutno zpochybňovat, natož testovat, coby laboratorní krysu. Vědomí faktů do sebe zapadalo jako skládačka s jasně danou fyziognomií a odchylkami v obvykle neobvyklých úvahách. 


,,Jste zvláštní člověk a takových jako jste Vy, je jako šafránu. 

Budete to mít v životě těžký, 

ale o tom to je, ne?! 

Co by z toho života pak vlastně bylo?"...


Odrážel se za ním jeden podlouhlý grafický plakát na budoucí výstavu s dosud nevyjasněným datem. Moře modré mezi ilustrovanou architekturou skýtalo možnosti možné zářivé budoucnosti, dojemné přítomné chvíle a snad i naděje v "něco lepšího".


Zdálo se v určitých momentech, 

že se bouříme proti revoltě současné situace, 

hbitě sázíme mariáš na stůl 

a vyprávíme si nic víc než fakta. 


,,Rozhodl jsem se, že se chci mít dobře a tak tomu je. 

Jde jen o to se rozhodnout". 


Mantra. Čistá mantra. Pozorovatel vševědoucího oka kdesi v hloubce podvědomí, jako kdyby nám někdo předepsal následující dny. 


Máme vůbec šanci anulovat vše, co se stalo 

a podpořit skutečnost tam, kde schází? 


,,Smějte se tomu, co vás trápí...tyhle strachy, úzkosti, 

no řekněte - kdo to má?!", 

prohlásil se širokým vřelým úsměvem na samém konci věty. 


Hodiny ubíhaly a zavírací doba klepala na dveře. 

Po zvednutí se z pohovky, 

kdy došlo k loučení se, rozpřáhl náruč. 

A najednou, jako by byl domov vícemístný. 


,,Najděte si někoho na objímání. 

Je to moc důležitý, člověku to dodává velkou energii".


Ze střešních oken pronikal místností náznak safírů 

a oči projevily dojetím víc, než by řekla slova. 




,,Možná jste právě našla útočiště"...