sobota 8. srpna 2020

Soukromá společnost



Tvá, druzí by řekli - "teatrální" energičnost - 
na mě působí nejpřirozeněji
 ze všech lidských nábojů, 
co kdy v sobě kdokoli měl. 
Jsi napalmem a hoříš jako tisíc koní, 
poháněni bičem svého majitele, 
jenž je pobízí k většímu výkonu. 
Přitom už ve svém nynějším stavu 
jsou na hranici dokonalosti a zkázy zároveň. 


Troubím na poplach. 


Určitá vrozená ješitnost se tak sladce často poutá s realitou, 
že bych se v ní hodiny potápěla. 
Budeme se potápět spolu? 
Zatímco se v nepospíchající bavlně času 
můžeme bavit o nejzvrácenějších snech 
v průběhu našeho uvažování.


Vrzající stoletá židle poblíž fialových šišek 
zaparkovaných v rohu zahrady,
tvoje nežádoucí tělo a moje žádoucí nápady o tom, 
co bychom mohli, kdyby se skutečnost měla...
...kdyby se měla tak nějak jinak.


Mnu si ústa několika nalakovanými prsty a nemůžu se vynadívat.


Čtyři oči ve spojení dvou vždycky ví, kam se slovy, 
ale najednou neví, kam s city, které se jim lámou vedví. 
Jistější je chovat se jako obvykle, 
a tak se ihned zamezí jakémukoli nedopatření, 
které by zapříčinilo změnu v našem chování. 
Změnu ve zvíře


Torzo se, při odmyšlení hlavy, vzpíná směrem k nebesům - obsazeno komáří armádou. 
Jsi to pořád ty
je léto
horko
 a my se rozpouštíme. 

Tím, jaká je nyní doba, se hříchy už neberou s takovou seriózností 
a v případě přešlapů bereme koště do ruky. 


Paleta rozmanitosti v konverzaci plápolá ohněm a je nám krásně. 
Je jen málo momentů, kdy se nemusíte přesvědčovat o tom, že by mohlo být lépe. 
Mícháme jak žlutou s azurovou, tak šeď s černou 
a výsledkem není nic jiného, než otevřenost mysli. 


Rozumíme si, rozumíme si tak moc, 
že nás to samotné dojímá. 
Však to není problém, ba naopak! 


Rubíny se ještě stále válí v láhvi,
mám pro ně dojít? 

Dnes večer to vidím na soukromou společnost...