neděle 19. července 2020

Duch letních večerů


Rozprostřel se ve mě rázem duch letních večerů, 
zaklíněn mezi dva kolíky svírající vyprané prádlo a...a bylo mi tak dobře. 
Já, stranou mého méně povedeného profilu ležím 
někde mezi rajským klidem a tvým zvedajícím se hrudníkem. 
Mluví za tebe a pobízí mě v nemravnosti, 
které si našel v mé vlastní hlavě. 



Bez ptaní si dobíráš rozetu plnou nezkušeností 
a vkládáš do ní, co ses naučil. 

A já, plná tajností, jsem ti dobrovolně hadem, 
kroužící kolem tvého nadšení pro věc. 
Orchestr osobní vztekliny jdoucí vstříc touze graduje 
a bubny proráží svá břicha. 

Bang! 


Útroby hrajících nástrojů moří zástupce studu 
a panáci koňaku stojí slušně za sebou.
 
"Nejdřív Vás, pane zahajovači nestřízlivých časů"...



Pochodujem polem unaveným ze sluneční záře 
a ty mě chceš svést ve svý nový káře, 
jako kdybychom se měli přiblížit všem 
těm americkým komerčním slaďákům, 
hrající si se zeleným plátnem. 

My vystavený vedru zlátnem 
a udržujem dýmku míru,
 skrze níž se zpečetily veškeré otázky, 
na které stále hledáme odpovědi. 



Sušené čajové lístky, kladené kolem obnažených žeber
 s sebou nesou nádech fantazie, 
spontaneitu nynější doby a komunikace, 
která je aktivní vždy z mé strany. 
Vymýšlím a místo mých rukou beru tvoje, 
jako dva gigantické štětce, 
které vlivem vnitřní síly napadají plátno. 
Kape z něj a zem si bere co zbyde. 


Před tím míváme rozpustilou náladu, náladu všemocných šelem
Otisky kladené z vnějšku kůže, rozpínáš se coby popínavá růže. 
Měříš si možnosti. 


Obdobný proces probíhá už po sté, 
objevíš se a v nejvhodnější chvíli už vidím jen sebe. 
Ale ty tu jsi, jasně, 
povídáme si a podléháme....
Předvídáme, co by se stalo kdyby...
Barvíš mi kosti do béžova 
a srovnáváš je s pozůstatky srnek.
Přijdu ti rychlejší.
Fyzická výkonnost mluví jinak, 
psychická přesvědčuje o opaku. 
Honíš se za....klas neklas, žně? 
Psychická podpora.
Katastr citových zákonitostí, 
obrněna zbídačenou zlostí, 
konej, konej havraní holko!....



Rozprostřel se ve mě rázem duch letních večerů, 
zaklíněn mezi dva balvany, skrz které prosvítá světlo a...
...a je mi tak úzce. 
Já, stranou mého povedenějšího profilu ležím 
někde mezi bdělostí a mým zvedajícím se hrudníkem. 
Mluví místo mě a pobízí mě otevřít oči. 






/19.7.20/