středa 15. září 2021

Příprava na neznámo


Silničářský dýně na stole opěvují krásu podzimu

a ty, zas pod vlivem, zpíváš předvečerní sonátu o přežitých dnech,

špatné masturbaci zapříčiněnou nedostatečnou stimulací, 

které předcházela čistá imaginace

jako kdyby se ve schránce otevřela truhla mocnosti, sloužících nápadů, 

co je člověka schopná dovést do rozšířených hovorů s vnitřních hlasem, 

který se dostává skrze jazylku do obrovských rozměrů...

a čaruje.



Vidíš jiskry drahá? 

Tak vidíš je?? 

Slouží všem našim přáním, 

co se nedočkavostí obrací v polovičním hrobě,

protože jsme plno věcí během let vzdali, nebo hodili za hlavu. 

Zvrácením faktů můžeme předejít katastrofě a osobnímu selhání,

co začalo existovat v momentě, 

kdy jsme uvěřili tomu, že můžeme bejt v háji. 



Byli jsme tolik let pod prachem věčnosti

a díkybohu nám přišlo zvláštní, 

že lidi kolem nás představují kovové stroje,

bez vyšší aktivity a osobního boje.

Vytušili jsme, že je pravý čas

vyjít do bitev okrové bouře s ocelovými mraky

sloužit nejvyššímu, strhat oblečení a dobít krajinu věčného shledání.



neděle 29. srpna 2021

Hodinu nevíš


nonstop mokrých silnic
a loučení se s imaginárním létem
otevírá depresivní okno nazrzlých těl
a školu všem nasraným dětem
taky představu přepadení z hecu
pojď, vždyť už je to jenom kousek
kousek od tebe a mých pohledných keců


zpovzdálí haleká zubatá
které světlo propůjčuje lampa
dneska už kosou sekla -
nebeská studená rampa


v nebi na sto andělů - 
ale na nesprávným místě
nedaleko domu, který obývám
jistě

nezůstal ani jeden z nich
je noc a odvracím se od černých oken
odkud zvoní zvon se svatou řečí z knih



až uslyšíš pláč
pravděpodobně opět nebude tvůj,
protože bolest, co prožíváš
může být formou duchovní očisty
a ne chvíle, kdy se padá na kolena





víno pročechralo čardášová játra
a ty zrovna myslíš na vlastního bratra
co si podmaňuje fárem zkratku k městu,
v místech, kde si smrtka rozmyslela cestu 




/26.8.21


pátek 13. srpna 2021

Hovorově "na palici" nebo druh osobní svobody?


,,Ten pocit je klíčovej, když víte, jak moc vám to pomáhá. Není to žádný anestetikum, forma zakrývání pravý části vlastního já, ba naopak. V ten moment jste natolik sami sebou, až je existence bytí něčím posvátným, jedinečným - tím, čím by vlastně měla být. Ať už vaše sebevyjádření vypadá jakkoli, je to fluidum vycházející z vaší duše a není nic silnějšího, co by mohlo obsáhnout podstatu lidský bytosti"...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Čas proměn: zima 2021 


Je to jako kdyby udeřil blesk, zničehonic lusknete prsty a najednou cítíte, že je všechno ve vašem životě jinak....určitě každý z vás něco podobného zažil a je úplně jedno, v jakém měřítku. To, co se děje uvnitř mě je tisíckrát lepší, než nějaká připitomělá droga, protože se jedná o trvalý stav. Bod, v němž si nejste jisti kdo vlastně jste, ale zároveň při vší tíze zmatení pociťujete ohromnou úlevu - a ta přebíjí veškerý chaos, který po podstoupení regresní terapie vypluje na povrch. 

Vše se začalo dít na přelomu nového roku 2021 v lednu - tou dobou mnou neustále cloumalo nutkání natočit do instagramových příběhů několik videí, na nichž budu tancovat v nějakém slavnostním oblečení. 


       




   

leden/únor 2021

 

Učinil/a jsem tak velice brzo, protože hlas, který mě neustále pobízel, už byl k nevydržení. Postupem času jsem tzv. "přitvrdil/a" a z důvodu dalšího, silnějšího nutkání, se začala maskulinně líčit. Na obličeji došlo ke zvýraznění lícních kostí, lebky v čelní části, zhuštění obočí, ohryzku, pečlivě střižených vousů, ale v kontrastu s tím i k namalování očních linek a řas. Pak už jen stačilo pár mých doplňků a má druhá stránka osobnosti byla na světě. Při pohledu do zrcadla jsem se jednoho dne večer rozbrečel/a po zjištění, jak kurevsky dobře vypadám se strništěm a jak bezvadně se při tom cítím. Byl to jeden z těch momentů, kdy si řeknete: ,,Do prdele, tohle vůbec není špatný!"




     březen/duben 2021:






léto 2021:







                                                                 

I tato videa poputovala na internet a zatímco se má očekávání nesla spíše v duchu negativních reakcí typu: ,,Jdi se léčit ty magore", byl/a jsem mnohdy až dojatý/á, jak krásné a milé komentáře, se na moji adresu sesypaly. Nepřeháním, když řeknu, že jsem to ani v nejmenším nečekal/a. 

Nebyl pro mě problém nahrávky zveřejnit - to se dělo jen na holém začátku, kdy jsem měl/a problém sam/a sebe vidět např. po osmi hodinách od jejich zveřejnění. Některé jsem nadobro smazal/a dřív, než uplynul den. Ale jak šel čas dál, onen pocit nejistoty se vytrácel. 

Z počátečního pomalování obličeje připomínajícího šamana z nějakého kmene, se ustálil projev mužské stránky osobnosti jako něco naturálního, samozřejmého, jako přijatá část, co se čas od času potřebuje dostat na světlo světa. A je pouze na mě, jak s tím naložím. 



  


Zátěž k zbláznění nebo druh vnitřní svobody?


Lhal/a bych, kdyby měl/a tvrdit, že jsem se sebou srovnaný/á, a že v sobě nemám zmatek. Těžko se popisuje slovy stav, kdy v sobě naprosto vědomě vnímáte jak mužskou, tak ženskou energii, jste někde mezi nimi a obě akceptujete. A ještě těžší by bylo odpovědět na otázku, kým se cítíte být víc. V případě, že jste bůhvíkde "ve středu" těchto dualit, je takřka nemožné adekvátně odpovědět. 

Přitažlivost vnímám u obou pohlaví, více inklinuji k mužům, ale není výjimkou, že mě nemohou očarovat i ženy. Lidské tělo je jasným symbolem sexuality, fascinuje mě jak to mužské, tak ženské, nedělám rozdíly a beru je za naprosto rovnocenné. Moji tendencí je je ve tvorbě zobrazovat ve vypjatých pózách, se silným erotickým nábojem, v božském vrcholu, který je tak příjemný, že se v něm objevuje zároveň bolest a do jisté míry estetické násilí. Tíhnu k bizarnosti půvabných propojení, spirituálních ne-končin, ale i k reálnému uzemnění, vyrvání kořenů, dusotu kopyt, sloučení varovných signálů s groteskou, nebo k vyvedení z míry pouhou imaginací sobě vlastní. 


Ach ty genderové "kategorie!"


Neřadím se nikam. Jen pouhé pomyšlení na to, "že bych měl/a někam patřit", mě dohání k šílenství. 


Reakce okolí 


Mnoho lidí kolem mě nic netuší a i kdyby se to mělo po čase změnit, třeba byť jen tím, že vydám tenhle článek, určitě mě to trápit nebude. Nemám proč se stydět za to, kým jsem. Přistupuji k vlastní prezentaci s pokorou, protože pokud by to, co dělám, mohlo dalším, podobně cítícím se jedincům pomoci, budu za to nesmírně vděčná. A to je konec konců taky možná záměr - odhodit onen strach, "a co na to řeknou lidi?", protože vzhledem k tomu, jak silné dokáže být nutkání, stejně vám nezbyde nic jiného, než tak učinit. A když víte, že to děláte z přirozenosti a ne za účelem zisku, není na tom nic špatného.




                                    


                                                 

                                            


Mé mámě jsem o tom, co se se mnou začalo dít řekl/a v podnapilém stavu - zkrátka jsem na to neměl/a koule to říct za střízliva. Nesmírně si vážím toho, že se to snaží pochopit a nic neodsuzuje, dokonce se o tom do určité míry dokáže i bavit, i když jasně vnímám, že je jí to na míle vzdálené a nejspíš taky vždycky bude. Tátu jsem ani nepokoušel/a uvést do reality, protože si myslím, že by to jednoduše nevydýchal, tudíž mu nechci "nakládat" a rád/a ho nechám v mylném domnění, že jsem jako každý/á druhý/á. 


Člověk si v mnohém stěžuje na dnešní dobu, ale ve finále díkybohu za ní, protože je nás tolik, co se podobně cítí a představa života v minulém režimu, je pro mě noční můrou. To, že se může každý z nás individuálně projevovat, je vlastně obrovská svoboda a štěstí v jednom. 

sobota 31. července 2021

Suvenýry za vakcíny


O co se snažím? Mým záměrem je reagovat a skloubit ve tvorbě současné dění s děním, které se odehrává uvnitř mě, v obyčejném člověku, jehož problémy jsou stejně obyčejné, jako všech ostatních smrtelníků a někdy se ani neshodují s tím, co se děje ve světě.


Svět nás pouze formuje v to, kým se stáváme v tomto a příštím momentě a kým jsme bývali kdysi. Proměnlivost je v současnosti víc než jen "zemětřesením lidstva", je to globální převrat, schizofrenní anarchie, projev všech stránek naší osobnosti a excesivní představení hrající si na řízenou demokracii. A v tomhle všem bordelu se pohybujeme jak dřevění panáčci se slepeckou holí,    se kterou se den co den učíme zacházet, protože se mění pravidla. 

Poprvé v životě mám pocit, že je potřeba vším humbukem pouze proplouvat, nikde se nezastavovat a nečekat na další pokyny, protože hrozí, že si na ně zvykneme - což už se v mnohých případech bohužel děje, nehledě na podporovanou víru v nevyzkoušené vakcíny, které se perou do ochotných ovcí bez ohledu na jejich individuální zdravotní stav. 


Nemalá konspirační teorie praví: naočkovaná populace = poslušná populace.

neděle 25. července 2021

_._

,,Tryskáč vzpomínek zápasí o hloupost. I návrat tam, kde nám bylo dobře, smrdí patosem, přičemž se i po několika letech může zdát, že je onen krok zpět jakýmsi zvláštním úkrytem před proměnlivou realitou. A to je něco, na co se nelze připravit. Hromadění myšlenek spojuje nepotřebné s chybějícím, krk se vykrucuje směrem k obinadlu, levá ruka spouští proces autoerotiky a svět visí rozkrokem dolů. Pojď si taky rukama ulovit kousek, život je příprava na smrt a smrt příprava na život, bez téhle dvojice se vášeň těžko vykřeše". 

úterý 20. července 2021

Andělé v lihu


obrys plánů uřezávající oblohu sílí

a blíží se rozhřešení všech otevřených klínů

pojďte za mnou krásný holky

posaďte se u břehu

a dělejte si dobře

bude vás doprovázet

nadrženej renesanční poeta

a pomstychtivost 

vložená do sil schopnosti udeřit

přičemž se sexuální akt

přetaví v obrození osobnostního rozvoje



mraky nad námi

 jsou rozpuštění andělé v lihu 

když je poprosíš

ukážou ti tvář



souložíš s myšlenkou génia

jaké by to bylo

probudit se v jiném těle,

jako podružný cizopasník,

co vítá své druhé já

kravatou nebo rtěnkou za majlant



plni negace z hrozivého stínu

opouštíme realitu faktů

zamořenou předpokládaným rozhodnutím

zapíchnutým v bahně

fleky hniloby

je čas odejít

pořád máme na vybranou 

dokud nedostane právo zmocnit se nás

osud, slepota, energie, on/a





/19.7.21/





úterý 13. července 2021

Osobnostní rozmluvy


Z úterka na středu ke mě ve spánku promlouval Bukowski, seděl si tak naproti mě jako při výslechu a až téměř meditativně vyfukoval přebytek nikotinu. Vzájemnou, věřím že duchaplnou konverzaci, však rozfoukal moment, kdy jsem přišel/la k sobě. 

A svým typickým skrytým charismatem, si mě lascivně prohlížel, jako objekt jednoho ze svých nevyřčených přání, přičemž mu podotýkám: ,,Charlesi, zatraceně, se mnou by nebylo žádný pořízení, vždyť jsme ve snu!" Jen se tak lišácky pousmál, a tak coby přežívající postarší zvíře, které má ale pořád co nabídnout, se mě začal vzdalovat i se židlí, na které seděl. 


S gigantickým zážitkem, ze kterého se snažím vymámit byť jen pár klíčových slov, tuhnu v domnění, že se určité situace už mohly odehrát ve stejném sledu, že malý klučina, co si před mýma očima hraje venku na sídlišti, bude za pár let k nerozeznání a že určité typy "místních bláznů" z našeho světa jednoho dne zmizí - a teprve pak nám dojde, že i když v našem životě nesehráli byť sebemenší roli, i přesto cítíme, že odešel někdo, kdo nám zdomácněl a stal se prakticky nesmrtelným. 

Chlápek s věčně rozbitými brýlemi, co vrávorá při každém kroku a žebrá u vchodů bytovek o peníze, zhruba čtyřicetiletý muž trpící extrémní obezitou, co si sotva vidí na špičky bot a co venku tráví čas s modrou karimatkou, nebo třeba prostoduchá žena chodící pravidelně do knihovny a nosící o dvě čísla větší boty. Lidé mají ve zvyku se bavit o těch, kteří nezapadají, v negativním duchu. V tomhle jsou zatraceně nechutný, protože málokdo uzří, že právě tihle jedinci jsou dokonalým materiálem pro tvorbu. Někdy si říkám, že je prokletí vidět věci jasně. Jenže kdyby je nás pár takhle nevidělo, svět by byl zahalen věčnou mlhou a to zkrátka nelze dopustit. 



/13.7.21/